Sešli jsem se v sobotu odpoledne na nádraží. Tentokrát jsme nejeli pouze jako rebelky, ale jela s námi klučičí skupinka - Gepardi. Celkém nás tedy bylo (i s vedoucími) 15. Naskládali jsme se do vlaku a vyjeli za dobrodružstvím. Museli jsem cestou přestupovat ještě na autobus, ale všechno jsme zvládli bez problémů a cestu jsme si užili.
Dorazili jsme na místo, na faru Myslív. Byla tam sice zima, ale holky byly statečné a za chvíli už jsme měli vybaleno a plná bříška po večeří. Celou výpravu nám připravovali kluci, takže hned první hry byly seznamovací, což holky oprvdu bavilo. Pak se ale začalo zývat, a tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek ukončíme a půjdeme na kutě. Jenže co se nestalo! Když si šly holky vyčistit zuby, našly na skřínce dopis. Ten dopis však nebyl od pana Elefanta. Byl to dopis od Ježibaby, která nám v dopisu sdělovala, že pokazila kouzlo neviditelnosti a omylem zaklela kolečko z naší mapy na neviditelné a teď ho nemůže najít. Naštěstí nám tam nechala recept, díky kterému budeme moct po dobu 5-ti minut vidět vše neviditelné a čeho se doktkneme, ztrácí sílu neviditelnosti.
Hned příští den jsme se pustitli do sbírání bylinek do našeho lektvaru. Měli jsme sesbírat choroše, bylinky trhané za úplňku a stoletou trávu z bažin. První bylinku jsme získali až po přmožení čaroděje a nanošení dostatečného množství peněz ze začarovaných kruhů. Ze začatku byly holky trochu vystrašené, ale nakonec se holky překonaly a stoletá tráva byla naše!!!
Bylinky sbírané za úplňku jsme získali, když jsme hráli chobotničky a živé pexeso. Živé pexeso sklidilo velký úspěch a všichni jsme se u toho pořádně nasmáli. Zaneldouho nás čekal výborný oběd po kterém jsme čerpali síli na získání poslední bylinky, která nám umožní vidět kolečko.
A bylo to tu. Poslední bylinku - choroše - jsme mohli získat jen tehdy, když jsme sesbírali všechny brouky z keřů a stromů. Ale jedinou možností jak jsme je mohli brát, bylo pusou. Nesměli jsme se jich dotknout rukama. Měli jsme štěstí, že v tu chvíli byli brouci očarované a tudíž vypadali, jako z papíru. Holky se toho statečně chopily a za chvíli byly chroše naše. Už nám tedy zbývalo pouze uvařit lektvar. V receptu bylo napsáno, že ho máme vařit pět minut v kotlíku. Nejdřív si ale holky musely nasbírat třísky a papír, za pomoci plnění různých úkolů.
Nakonec bylo všechno. Byly bylinky i lektvar. Naráz jsme ho vypili a rozběhli jsme se hledat, teď už viditelné, kolečko. Měli jsme na to pouze 5 minut!!! Ale... Našli jsme ho. Leželo na skříňce, kde jsme v pátek našli dopis.
Pak byla večeře a po ní se holky rozřadily do dvojic s klukama, kteří je potom učili znalosti, aby potom holky zvládly na táboře odslibovat na světlušku. Po téhle aktivitě jsme zalezli do spacáků a tvrdě usnuli. Ráno jsme šli na mši a potom jsme se nasnídali. Po snídani jsme si sbalili a uklidili faru a vydali se na vlak. Museli jsme ujít čtyři kilometry na vlakovou zastávku. Bezvadně jsme to zvládli a musím pochválit holky, že si skoro neztěžovali na těžké batohy a bolavé nohy.
Vlakem jsme byli za 60 minut na nádraží a tam už si maminky a tatínci odvezli holky domů. Myslím, že výprava se povedla a všichni jsme si ji užili!!!