U autobusu na nás čekal bradavický klíčník a šafář - Hagrid, který nás odvedl do tábora. Tam už čekal uvítací výbor všech učitelů, kteří nás všim provedli a všechno nám ukázali. Tábor byl opravdu pěkně vyzdoben. Na kadibudkách jsme měli napsáno: Komnata nejvyšší potřeby, na louce jsme měli Famfrpálové hřiště a nechyběli tu ani přesýpací hodiny počítající body. Nejlepší aktivitou toho dne se stala Bradavická hostina. Tam byli naši mladší studenti zařazeni do kolejí pomocí mluvícího Moudrého klobouku. Abyste rozuměli, každá kolej je něčím speciální a oceňuje jiné vlastnosti: Nebelvír – sem patří ti nejchrabřejší, Mrzimor – si cení pracovitosti a kamarádství, Havraspár – to jsou ti moudří a důvtipní a Zmijozel – považuje za důležité sebevědomí a cílevědomost.
Jakmile jsme se zabydleli a zvykli si na výuku, všechno se zvrtlo. Jak víme, to by ani nebyl správný školní rok, kdyby nám nehrozilo nějaké nebezpečí. Zrovna jsme večeřeli, když nám začal jeden černokněžník hrozit, že dokončí dílo Lorda Voldemorta. Abychom zjistili, kdo je ten nový nástupce, co se tak nestydatě odvážil vyrušit nás při jídle, vydali jsme se po stopách jeho minulosti. Zjistili jsme o něm spoustu důležitých věcí. Například, že se jmenuje Kylo Wren, že je syn známé Belatrix Lestrangové a že nosí růžové slipy.
A protože si nenecháme všechno jen tak líbit, rozhodli jsme se Kyla zničit. Jenže ne vždy jsme věděli kde je a co dělá, tak jsme mezitím trávili čas jinak: Plnili jsme dotazník, abychom zjistili, jaká hůlka je pro nás ta správná. Jednou z otázek v dotazníku bylo: „Z jaké strany loupete banán?" A takhle vážení jednou vznikne třetí světová, protože tolik přesvědčování o té správné straně není ani ve volbách. (Já osobně ho loupu od držátka, co vy?)
Už jsme měli hůlku, takže jako další byl na řadě plášť. Úplně jsem si zamilovala to, jak za vámi ten plášť vlaje, když chodíte. Vůbec se těm kouzelníkům nedivím, že nenosili nic jiného! Takže už nám chyběla jen jedna důležitá věc - košťata. Ty jsme si také vyráběli. Většina z nich vypadala sice jen jako nějaká levná svatební kytice - některým se nechtělo otrhávat listy na větvých - ale snaha se cení. Také jsme absolvovali hodiny létání a dělali si řidičák.
Kylo nám naše snažení se stát se lepšími kouzelníky a čarodějkami nijak neusnadňoval, ba naopak. Jednou nám dokonce ukradl z oblohy slunce! Celý den jsme tak museli žít ve tmě. Slunce se naštěstí záhadně vrátilo a vše bylo zase v pořádku.
Málem bych zapomněla na nejzábavnější hru ze všech - Famfrpál. Létání na koštěti a dávání gólů, je věší zábava než to vypadá. I přes to, že moje družstvo ve Famfrpálu pokaždé prohrálo, hra mě opravdu bavila.
Po nějaké době v Bradavicích zase zavládl zmatek. Tentokrát to ale nebylo kvůli Kylovi. Měl se konat Turnaj čtyř kolejí! Z kolejí se tedy vybrali čtyři nejodvážnější, před kterými stál velký úkol. Vyhrát. Šampionem byl: Honza Poupa, Vojta Poupa, Martin Štembera a Já, Kačka Řezníčková. Měli jsme před sebou tři disciplíny: ukrást zlaté dračí vejce, najít v bludišti důležité magické předměty a vydržet co nejdéle pod vodou. Byl to těžký boj a nakonec vyhrál Vojta Poupa. Pro nás šampiony bylo ještě připraveno překvapení. Dostali jsme skleničku mandarinkového kompotu a mohli jsme předběhnout celou frontu na jídlo. Ani jsme si to nestačili pořádně vychutnat, a už nás unášeli Smrtijedi. Mysleli jsme si, že nás naši spolužáci a kamarádi půjdou zachránit, ale oni se jako vosy seběhli na ten nedojezený mandarinkový kompot. Nakonec nás ale zachránili, takže jim odpouštíme.
Na počest šampionů se také konal ples. Bylo tam spousta lahodného jídla a pití, nechyběli tu ani nějaké hry a fotokoutek. Jednou z největších událostí večera byla volba krále a královny plesu. Králem se stal Radar, který měl ovšem tolik fanynek, že o jeho výhře nikdo nepochyboval. Královnou se stala slečna Xena, která si to s tak žádaným chlapcem náležitě užívala. Po takových radovánkách muselo přijít na řadu zase nějaké neštěstí, a tak k nám zavítal Bazilišek. Had, který vás zabije, když se mu podíváte do očí. Troufalý bazilišek si jako první oběť vybral Jirku Těthala, toho jsme ale brzy zachránili. Jenže co s baziliškem? Honza Poupa navrhl nastražit na hada zrcadlo. No není to geniální? Had uvidí sám sebe a zkamení. Už druhý den ráno, jsme měli kameného hada před stany!
Vráťme se teď zpět ke Kylovi. Tentokrát jsme zjistili, kde bydlí a rozhodli jsme se tam podívat. Kylo si naivně myslel, že nás přemůže, když kolem svého brlohu rozestaví obranná kouzla. Jenže to se spletl, mi si cestu k němu nakonec probili. Kylo bohužel zrovna nebyl nebyl, a tak jsme mu jako správní skauti ukradli plášť. Jenže to nepomohlo a Kylovi se o jednom klidném famfrpálovém utkání povedlo vstát z mrtvých pomocí Voldemortovi hůlky. Docela nás to vyděsilo, protože celý žhnul a kolem něj tančili Smrtijedi, tak jsme radši utekli.
Bohužel jsme si jen nehráli a mnozí z nás bojovali o to, aby se stali světluškami, vlky, nebo skaukami a skauty. Nakonec se to každému, kdo si přál slibovat povedlo. Odslibovat není tak lehké, ale nejtěžší je se snažit slib dodržovat, stojí dost úsilí a práce, takže vám všem přeju, abyste to zvládali co nejlépe!
Vy jako rodiče jste se na nás mohli přijít podívat a vidět tu skvělou atmosféru tábora. Hned potom, jsme vyrazili na dvoudenní výpravu, kterou měla každá skupinka jinak. Já vám můžu říct jen to, že mi jsme si naší užili.
Jako naschvál na jednu z našich nejdůležitějších her muselo pršet. Takže jsme prostě hrály v dešti. Řeknu vám, celá ta hra pak dostane úplně jiný rozměr. Snažíte se najít něčí družstvo, a místo toho zmoknete tolik, že jste vlastně místo chození mohli celou dobu plavat v řece. Pokud pominu nepřízeň počasí, hra byla sama o sobě dost dobrá. Ve zkratce jsme se mezi družstvy okrádali o vajíčka a kachličky, ve kterých bylo schováno opravdu důležité kouzlo. Taky jsme si mohli vydělávat na různé výhody, a takhle jste svoje děti pracovat ještě neviděli.
Vše se zase vratilo do starých kolejí a my si užívali famfrpál a učení. Ale pak jsme zjistili, kde má základnu a byli bychom blázni, kdybychom se ho nerozhodli už navždy zničit. Po nelítostném boji plném hádek, jsme konečně získali Voldemortovo hůlku. Tu jsme ještě téhož dne hodili do ohně, a každý zástupce z koleje pronesl jeden kousek zaklínadla z vajíček. Bez něho by nám pořad hrozilo nebezpečí. Já sama jsem byla jeden z těch, kdo pronášel zaklínadlo a do teď si ho pamatuji:
„Destruamus per eternum et in
secula virgulam maledictam
domini voldemorti ut pereat
potencia eius et numquam
restaurabatur sic fiat sic fiat."
Znamená to něco jako:
„Ničím navěky, navždy prokletou hůlku
Lord Voldemort ztácí sílu
a už ji znovu neobnoví
tak se staň, tak se staň”
Na zakončení celého tábora se konala velká hostina, kde jsme zjistlili, kdo vyhrál letošní školní pohár. A byl to Havraspár! Druhý byl Nebelvír, Třetí Mrzimor a Čtvrtý Zmijozel. Ten se ale umístil na prvním místě ve Famfrpálu! Celá hostina proběhla v pořádku a nikdo nás už neotravoval.