Sešly jsme se v sobotu ráno u Domečku. Bylo nás o tři míň než obvykle, ale co se dalo dělat. Jakmile dorazila poslední, rozběhly jsme se do naší tajné schránky a doufaly, že nám tam Pan Elefant nechal nějaký dopis.
Ano!!! Byl tam! Na předešlé schůzce jsme se dozvěděly, že mapu, kterou jsme získaly, někdo vyměnil. V tomhle dopise jsme zjistily, že se máme vydat na cestu, kde najdeme tu správnou, ale nejdříve se musíme procvičit v práci s buzolou. (Byly jsme překvapené, jak to holky rychle pochopily a jak jim to šlo.) Dál jsme s překvapením zjistily, že nám Pan Elefant sebral stezky, které jsme holkám koupily, a holky je musely získat po cestě za mapou.
Hned po obědě jsme vyrazily. Bylo docela chladno, ale Pan Elefant nás nenechal prochladnout. Jeho lístečky, které nám schovával, nás odkazovaly vždy úplně na druhou stranu Plzně, takže jsme byly všechny úplně splavené. Na některých lístečcích byl právě pouze azimut a počet kroků, ale holky to všechno zvládly na výbornou. Také na každém lístečku bylo napsáno jméno jedné z nás a místo, kde má hledat svojí stezku až se vrátíme zpět do Domečku.
Cesta byla sice dlouhá, ale docela rychle nám utíkala. Povídaly jsme si strašidelné historky a sem tam i nějaké ty vtipné příběhy. Konečně jsme ale našly poslední papírek s místem stezky. Zbývala nám tedy už jenom mapa. Jenže nevypadalo to dobře… Azimut nám ukazoval přímo do kanálu!!! Sice to nebyl úplně obyčejný, smradlavý a nechutný kanál, ale byl tmavý a studený. Nakonec jsme vyrazily dovnitř. My jsme se musely hodně krčit, ale pro holky byl přesně akorát. (I když tam přeci jen bylo pár bouchnutí.) Kdo měl baterku, tak si ji vytáhl a ostatní šly v jejím světle. Nakonec ty první, nejodvážnější, mapu na konci kanálu našly. Všechny jsme se otočily a vydaly se za světlem.
Teď už jen zbývalo vrátit se zpět do domečku. Na cestě jsme byly asi čtyři hodiny, takže jsme se rozhodly, že jim za odměnu, že si nestěžovaly na bolavé nožky nebo že mají hlad, uděláme palačinky. A tak když jsme se vrátily, pustily jsme holkám film a při něm jsme si všechny vychutnávaly večeři. Už jsme myslely, že to bude pohodový večer, když tu se to stalo!
Za oknem se ozvala hlasitá rána. Pak další. Vyběhly jsme ven, kde jsme uviděli svíčku a u ní dopis. Pan Elefant nás varuje! V dopisu bylo napsáno, že nám zlobři přišli sebrat naši mapu. Tomu musíme zabránit!!! Našim úkolem bylo, aby každá z nás odnesla alespoň dvě zapálené svíčky do kruhu zlobrů, protože zlobrům vadí světlo, a když je ho hodně, můžou zkamenět. Měly jsme veliké štěstí, protože zlobři jsou slepí. Trošku jsme se s Luckou bály, že mapu neuhlídáme, protože holky byly hodně vyděšené a rozhodly se, že nikam nepůjdou. Nakonec náš problém vyřešila Rozálka. Prostě vzala svíčku a vydala se na cestu. Pak už se rozhoupaly i ostatní. Nosily svíčky jednu za druhou a zlobři si jich ani nevšimly. Párkrát jsme sice zaslechly, jak říkají něco, jakože cítí strach, ale všechny jsme jim vždycky utekly a nakonec jim nezbylo nic jiného, než aby utekli oni před námi!
Když jsme však sklízeli svíčky z kruhu, Květuška objevila kolečko se zlobrem, které přesně sedělo na naši mapu. Znamená to asi, že jsme definitivně porazily zlobry. Potom už jsme se jen uvelebily ve spacáčcích a dobrou noc!
Ráno jsme se nasnídaly, rychle zabalily a vyrazily na mši do Pavilonku. Po mši jsme daly pokřik a to byl náš konec 1. přespávací výpravy!!!