Přechod s RK z Ostrý na Špičák

3. 1. 2008
Datum akce: 3. - 5. 1. 2008

Původně RK akce.

Nakonec z RK jel jen Travex a Jíra. Já(Jakub) a Tom jsme byli přidružené osoby. Sedli jsme na vlak a jeli směr Šumava. Už na nádraží v Klatovech jsme byli středem zájmu, kdy kolem jdoucí domorodci obdivovali naše sněžnice na batohu. Vlak zahoukal a naše stanice Hojsova Stráž už tu byla...Vydali jsme se po žluté(byla tma, ale aspoň jsme se domnívali,že je žlutá). Padla zima a tak nám přišla malebná hospůdka a teplá polívka vhod. Hostinský se nás zeptal kam jdeme a myslím, že jsme nebyli daleko od pravdy, že to sami moc nevíme. A tak jsme začali stoupat na stateček a postupně na Ostrý. Tomáš už cestou ve sněhu nemohl a tak jsme si na statečku zapálili svíčku a kochali se nádherou kam až svíčka dosvítila.

Vyrazili jsme dál, když jsme pomalu tušili, že jsme někde pod vrcholem Ostrý a že zde musíme podle mapy a instukcí uhnout do lesa a dojít ha hranice. A zde kde nikdo z nás nikdy nebyl hledat jakýsi srub. Není nad techniku a když už jsme opravdu skoro začali po tmě bloudit kdesi v lese vytáhl jsem GPS, kde sem měl orientačně uložený bod srubu. A tak snad i Boží milost byla při nás mi chaloupku našli. A to jsme ještě netušili, srub je opravdu maximálně pro dva lidi, když v tom za námi dorazil ještě Crosby, který se jel na srub učit. Udělali jsme si krásný večer a šli spát. Já a Trvex jsme vyhráli nevím jak chaloupku a Jíra, Tom a Crosby si udělali záhrab ve sněhu a spali venku. No myslím, že Jíra říkal, že nad ránem zimou už nespal a jen pozoroval hvězdičky:)

My čtyři jsme se ráno s Crosbym rozloučili a vyrazili na přechod. Nasadili jsme si sněžnice a vyrazili na hřeben směr Špičák. Když v tom na nás začal volat Jindra. Měli byste ho vidět:) Člověk po kolena se bořící se na běžkách,obrovský batoh na zádech z toho dlouhá, zlomená hůlka a v ruce klacek místo hůlky. Tak jsme se pozdravili a vyrazili na cestu. Prostě nádhera. Dokonce jsme viděli až do Alp. I když to bylo jen 10km měli jsme toho plný kecky. Přeci jen chůze ve sněhu je o něčem jiném.

Ale vlak jsme nakonec stihli a tak jsme vyčerpáni nasedli na vláček a hurá domů. Byly to krásný , drsný a zároveň pohodový dva dny. Koukněte na pár fotek