Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na plzeňském nádraží, abychom absolovovali úmornou šestihodinovou cestu vlakem až na druhý konec republiky, do Ostravice v Beskydech. Po výstupu z vlaku jsme se stavěli v místním Coopu, kde si někteří z nás koupili mimo jiné také maso na grilování. To se později ukázalo jako velká chyba. Zbytek prvního dne jsme společně strávili v lesním lanovém centru Opičárna.
Druhý den ráno jsme započali náš výstup na Ivančenu a Lysou horu. Pro některé z nás byla cesta trochu namáhavější, zvláště proto, že s námi na Ivančenu putoval i obrovský kámen s vyrytým názvem našeho oddílu a našimi jmény, v jehož nošení se mužská část výpravy džentlmensky střídala.
Ještě před polednem jsme došli na Ivančenu. Mohyla relativně nedávno získala novou podobu, z obrovské mohyly se stala mohyla menší a ze zbylých kamenů bylo postaveno něco mezi valy a obrovskými schody, základ budoucí mohyly. Místo bylo zarostlé plevelem, proto ná chvíli trvalo najít důstojné a viditelné místo pro náš kámen. Poté jsme dále pokračovali ve výstupu na Lysou horu. Nahoře jsme si dali oběd a málem i adoptovali oddílového psa. Adopci trochu zkazil fakt, že po půlhodině uvažování, co bychom se psem udělali, přišel páníček do té doby zcela opuštěně vypadajícího psa.
Zklamáni nezdárným průběhem adopce jsme započali sestup. Část cesty z hory dolů si někteří z nás ozvláštnili koulením sudů, nakonec jsme zdárně došli do chaty, těšíce se na grilování. Po ohledání masa jsme ovšem zjistili, že je tak zkažené, že by se dalo docela dobře použít jako biologická zbraň. To nás podnítilo k napsání stížnosti na výše zmíněný obchod, adresovanou Krajské hygienické komisi. O zábavu se toho večera taktéž postaral jeden telefonát několika nejmenovaným vedoucím, kteří zůstali v Plzni.
Druhý den jsme nasedli na autobus, který nás odvezl až ke slovenským hranicím, odkud jsme se pak vydali zpět do místa našeho pobytu. Po cestě jsme narazili na několik velmi milých lidí, například na starou paní, do půl těla oblečenou, která nám svou přízeň vyjadřovala ječením, ať jí netrháme borůvky. Po návratu domů jsme opět grilovali, po zkušenosti z předchozích dní raději už jen hermelíny.
V neděli jsme se sbalili, cestou jsme se stavěli i na mši ve Frýdlantu. O mši by se dalo konstalovat asi to, že nic takového jsme ještě v životě neviděli. Poté jsme již nasedli do nacpaného vlaku, a vydali jsme se na dlouhou cestu domů.
Napsala Anička Podlipná
